OT: Vzorový příklad krizové komunikace
Čas od času se v nějakém plátku objeví poučný článek vysvětlující, co že to je ta krizová komunikace, a že k ní rozhodně nepatří mlžení a oblbování cílové skupiny, ale naopak rychlé a upřímné uznání chyby a samozřejmě i rychlé řešení a jasné nastolení dalšího (pokud možno již ne krizového ;) směřování.
Člověk si takováto moudra obvykle přečte, uzná, že naznačený postup psychologicky dává smysl (a navíc bere vítr z plachet pravděpodobným šťourům), ale přesto se neubrání pocitu, že v českých luzích a hájích takového poučky zůstávají v rovině ryzí teorie.
Takže potěší, když Ivo Lukačovič ukáže, že to přeci jenom jde.